„Šáhnete na tenhle strom a zpřerážím vám hnáty!“ varuje s důrazem sobě vlastním mocnej majitel zahrady dva nudisty, co se mu poflakujou po pozemku už od nepaměti a on jim to doposud tak nějak toleroval. Slizoun, co se s nima občas tahá, se vetře a povídá cosi jako „ser na něj, na dědka!“ Holka a pak i její drahej ochutnaj jabko, začnou se stydět a navíc dostanou od starýho kopanec do prdky a alou mašírujou jen v podprdě a bombarďákama z fíkových listů pryč z Edenu. Přitom taková blbost, chce se říct. Tohle všichni znaj. Ale jak to bylo dál?
„Počkejte!“ zakřičí dědek a zastaví oba mlaďochy. „Jste parchanti, ale mám vás rád! Tady máte!“ vzdychne a vrazí oběma flinkům swag, sandály, pohorky a pár fůseklí. „Pokud vám bude kdykoli zima, vezměte si ponožky a boty, ale pamatujte, pokud si kdokoli vezme tyhle ponožky do sandálů nebo při štychu, lidstvo pocítí boží hněv! Země potká obří povodeň, krvavá válka nebo zemře koťátko!“
prohlásí a dramaticky zmáčkne oba v ramenou. „Z hadrů, jak vás tak pozoruju, brzo vytloustnete, ale tyhle ponožky vám vydržej, ty vole, celý věky… a teď už běžte nebo se rozbrečím!“ utrousí a ve chvíli se vypaří jako pára nad hrncem.
Jak mocipán řekl, tak se také stalo. Tyhle boží fůsekle dědilo mnoho a mnoho lidských generací. Do posledního slova se vyplnilo i dědovo varování. Vždy, když lidé nedbali jeho rad a měli v ponožkách sex nebo je jen vzali do sandálů, potkalo lidstvo kruté neštěstí. Katastrofální povodeň a několik krvavých válek téměř vyhubily celý život na planetě. Takový to byl tenkrát sex. Lidé a všichni obyvatelé Země ale nakonec vždy přežili a bavlněné ponožky s nimi. Až do doby, než přišel onen osudný den.
V té době, se lidi chovali opravdu jako úplný kreténi. Vysírali se, machrovali, rvali se jak psi a nerespektovali vůbec nic a nikoho. Dědic fůseklí, chlápek jménem Pepa se svou těhotnou holkou Máňou, se kterou jakože vůbec nic neměl, putuje toho osudného dne krajinou oblasti dnešního Izraele. Holka v devátym, funí jak lokomotiva a má toho na první pohled plný brejle. „Pepo, já už nemůžu, já to nedám, já už.. já už rodim!“ Máňa uprostřed noci někde v tramtárii in the middle of nowhere porodí malého zdravého synka. „Všechno dobře dopadlo,“ oddychnou si oba. Malej ale řve zimou jako by ho na nože brali. Bodejť by ne, čtyřiadvacátýho prosince. Pepa se rozhlédne a flákne malého nešťastníka s úplně vyčerpanou Máňou do blízkých jeslí. Zaháže je sením, ale mladej furt řve jak tur. Řve tak, že během nejbližších hodin přivolá hned několik lidí pídících se po tom, co se to tady ksakru děje. Všichni návštěvníci s sebou berou co mají, deky, zvířata, věci na hraní, zkrátka všechno co najdou, jen ať už ten malej hajzlík zavře klapačku a oni se můžou konečně vyspat. Nic ale nepomáhá a pláč na delší dobu neustává. Když už Pepa začíná propadat beznaději, osvítí ho myšlenka.
„Ty vole, fůsekle,“ usměje se potutelně a vytáhne z brašny jednu z teplých starých bavlněných fusek. Chytne dvě malé nožičky, chystá se je nacpat do ponožky a.. „křřřřřřuuuuussss!!!“ Krajinou se ozve rupnutí jako kdyby se zlomil vejpůl sekvojec! Ohlušení Pepa s Máňou na sebe pohlédnou s výrazy dvou zatoulaných psíků a pozorují voko na ponožce velké jak ruka. „A doprdele!!!“ vyhrkne Pepa, ale to už oba milenci zvedají hlavu a zří na obloze obrovskou kometu, kterak letí nebem jako ohnivá koule. „Kurva!“ odfoukne Máňa s ještě odevzdanějším výrazem ve tváři.
„Bum!!!“
Celou zeměkoulí se ozve rána jako hovado! Kometa dopadne někam doprostřed dnešní Itálie, části Země, kde se v té době z neznámého důvodu soustřeďuje až podezřelé množství namachrovaných kreténů.
Z Apeninského poloostrova, proslulé to pohorky, se nárazem hvězdy záhy začne oddělovat celý kus pevniny. Ostrov, který při pohledu z výšky až nápadně připomíná onu Pepou zničenou ponožku. Pepa s Máňou mezitím koukají na malýho, chtíc ho vysvobodit z vláken potrhané bavlny, ale ponožka nikde. Zmizela.
„A sakra. Tu fůsekli musíme najít Máňo,“ zasyčí Pepa nasupeně, ale zároveň s odhodláním v hlase. „Aspoň, že ten drobek už tolik nebulí,“ opáčí trochu klidnější Máňa, sledujíc svůj malý zázrak.
Ostrov ve středozemí mezitím během chvíle záhadně mizí v dáli. Celá staletí pak pluje všemi moři a oceány zcela nepovšimnut, zcela mimo pozornost lidí.
Chcete vy a vaše děti vědět, jak to opravdu bylo s ostrovem? Chcete vědět, jak celý příběh dopadl? Mrkněte na ostrovsocci.cz! Ale prosím, o tomto příběhu dětem nikdy neříkejte.. nebo vás potká neštěstí!
Flashtones a děti
Flashtones je starším sourozencem ZŠ PRO DĚTI a partnerem knihy Ostrov Socci.
Hrdinové z knihy Ostrov Socci už brzy na dětských Flashtónech!
No products in the cart.